How to start a research group – part I: Grant selection and the application process

In this blog article, I will attempt to describe my journey to become a leader of a functioning research group, while providing some useful information that could help others to achieve this goal too. While such a journey is largely individual and will always depend on many specific, often personal aspects, there are many lessons learnt that can be universally transposed to others. As a disclaimer, I should say that I never intended to become a PI (principal investigator), professor or a group leader. I always loved science and wanted to be a scientist, but I never wanted to deal with the stress I perceived from the constant grant applications and management (and possibly bureaucratic) duties associated with such positions. I always liked teaching, which is a part of a classical academic career, but I always felt I could do that separately without having to be a professor and I found several good options to do so. My personal goal was to become a facility scientist, that is someone who looks after technical aspects of scientific experiments at user facilities such as lasers or accelerators. Such a position often comes with less management, no need for grant applications or teaching. One can do their own research supported by the institution, but with some limited scope and the payoff is support work for scientific users of the facility that come to carry out short term experiments there. I felt that this kind of work would be the right thing for me, plenty of interesting technical challenges, possibility to do original research, certain financial situation, long-term prospects and cooperation with plenty of interesting scientific teams. As a bonus, one also becomes co-author of the publications coming from these experiments. Alternatively, position as a staff scientist in national labs seemed like a good option.

Kateřina Falk: Není příjemné být neustále za exota

„Neměla jsem možnosti realizace ani ocenění,“ říká Kateřina Falk, světově uznávaná fyzička a popularizátorka vědy, která letos na jaře odešla z laserového centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech do Helmholtzova centra v Drážďanech. Více v rozhovoru o tom, jak lze dělat vědu „punkově“.

Rozhovor s Naďou Strakovou pro Věda a výzkum, 15.11.2018

How to survive a PhD: time management skills and self-motivation

I have recently started accumulating quite a lot of experience mentoring students with career aspirations in STEM subjects, in particular in academic research. Such a career path is indeed very challenging and requires a huge amount of hard work, mental and physical resilience, dedication and a little drop of masochism to pull through the long and frustrating studies leading up to the dreamy end of a successful science career. There are many obstacles and points where everybody feels like giving up, especially women find many of the additional complications and frustrations very hard to deal with. Staying motivated is the greatest challenge during the early stages of such careers. I always like to say that obtaining a PhD is a real test for endurance and dedication and has rather little to do with one's intelligence or talent. Particularly, when it comes to PhD students, two most crucial questions always seem to arise during my mentoring experience:

• What did your typical day as a PhD student look like? How did you manage your time?

• How did you stay motivated?

I will attempt to answer these important questions in this article.

Oxford Matriculation: and the fun begins :D

Yellowstone and Grand Teton

While living in New Mexico, we set ourselves to visit as much of the USA as we possibly could. Being nature lovers, we focused mostly on the numerous national parks and monuments. In the West, this is indeed a challenging task. But, we were on a schedule, so we set off to yet another epic road trip. This time we decided to explore the very famous Yellowstone and Grand Teton national parks. We drove from Santa Fe along the eastern side of the Rockies. We made a brief stop in Estes Park, CO to see the Rocky Mountain National Park, described in another article about Colorado. On the way back, we drove on the western side through Utah, stopping by and visiting our friends in Salt Lake City in Utah. We also stayed around Moab and visited some nice spots there. My impressions from that part of the trip are written up in an article about Utah. Hidden in the remote wilderness of the deserted state of Wyoming, this natural gem is indeed a must see spot. Unfortunately, many many tourists think so too. As we discovered, it is possible to beat the crowds and enjoy these wonderful places in a deep connection alone with the nature. Sometimes getting up early is the key, often finding the less well known spots or strenuous hikes gets you there. This article is a brief description of this trip we took from the deep south to Wyoming to greet the bisons and geysers.

Yellowstone NP

(Very) Sunny Arizona

Our adventures of the US Southwest were completed by exploring Arizona. We did so on several different trips from New Mexico, when we lived in Santa Fe. We also have some great friends in Flagstaff and Phoenix, so we used the opportunity to properly explore this state. I was originally going to give this article the following subtitle: "50 shades of red", but that would be somewhat unfair, regardless of the fact that this indeed would be a very terrible pun. Indeed, Arizona is a typical example of the Southwest, it is so colorful and varied that it is almost impossible to truly describe all its faces.

Grand Canyon NP from the top of Bright Angel trail.

Oprava nepřesností z článku v magazínu HN ego! 2.9.2016

Dne 2.9.2016 vyšel v magazínu Ego!, což je páteční příloha Hospodářských Novin, rozhovor se mnou. Článek se z většinové části povedl a je navíc doplněn moc pěknými fotografiemi Libora Fojtíka, který zachytil atmosféru laboratoře opravdu dobře. Bohužel byly vytištěny dvě nepřesné či chybné informace, které bych touto formou ráda opravila:

1) V hlavičce článku se píše, že bych "ve fyzice chtěla mít ´aspoň´ polovinu žen". To není mé přesné vyjádření. Nadpoloviční zastoupení žen v oboru neočekávám, ani nevyhledávám. Veřím, že by tam ta polovina být může a že určitě jich bude víc než současná situace (tak 10%), pokud se nám podaří potlačit všemožné stereotypy a biasy. Tato část textu mi nebyla předána na kontrolu.

2) Při otázce na téma jaderné fůze, byla má komplikovanější odpověď špatně opsána a vyzněla, že se "elektrony a protony odpuzují", to samozřejmě není pravda, tyto částice se přitahují. Mluvila jsem o odpuzování jader atomů, které se skládají z protonů, které orbitují elektrony. Právě překonání tohoto potenciálu je jeden problém jaderné fůze. Tato malá chybka očividně unikla při kontrole textu.

Otevřený dopis - odpověd´ na článek: "Dělat kariéru, nebo vychovávat děti?"

Původní článek v magazínu Práva Styl pro ženy, 2.8. 2016:

Dobrý den,

Jmenuji se Kateřina Falk, jsem matka a již mnoho let se věnuji vědě v oboru fyziky plazmatu a laserů jako své primární profesi. Posílám odpověď na článek vytištěný v magazínu Práva Styl pro ženy, 2.8. 2016. V článku se obrátila zřejmě mladá vědkyne a matka na odbornou pomoc psycholožky PhDr.  Alice Vondrové ohledně její těžké situace v manželství, která začala velmi negativně ovlivňovat její osobní život, psychickou rovnováhu, profesní situaci a odbornou činnost ve vědě. Tato situace je poměrně častá pro mnoho žen s náročnou prací, ne pouze pro vědkyně, které žijí v tradičně založeném prostředí, kde na ženu padají veškeré zodpovědnosti ohledně domácnosti a dětí. Velmi často se mluví o situaci, kdy žena je nucena dělat "dvě směny" a muž jen jednu, protože se společnost ještě nedokázala posunout do 21. století, kde se činností dělí rovnoměrně mezi partnery. Tak pak vznikají těžké situace pro ženy, ktere jsou nuceny volit mezi kariérou a rodinou, protože dvojité směny nejdou psychicky ani fyzicky dlouhodobě udržet, přičemž muže takové dilema v životě nepotkává. To samozřejmě dává velkou psychickou zátěž na tyto ženy a mnohé pak potřebují profesionální pomoc psychologa, aby mohly takovou těžkou situaci řešit. To, co ovšem Dr. Vondrová předvedla, nebyla práce psychologa, ale spíš to připomíná kázání kněze nebo pavlačové baby z 19. století. Opravdu jsem ve chvíli přečtení tohoto článku mela pocit, že jsem se přesunula strojem času do dob před TGM, kdy ženy nebyly víc než domácí služky. Ale znovu jsem zkontrolovala datum a opravdu, toto bylo napsáno v srpnu 2016.