Oxfordský časoprostor - život a výzkum na Oxfordské Univerzitě očima doktoranda (czech)

Mnozí studenti nazývají Oxford a jeho historickou univerzitu “bublinou”, kde se mění vnímání času i prostoru. Někdy mi připadalo, že zde mění zákony fyziky i tok času. Mezi místními studenty i výzkumníky platí heslo "work hard, play hard”, podle něhož po těžké práci přijde tvrdá zábava, což se jen těžko dá skloubit do tradičního 24 hodinového dne. 

Univerzitní knihovna Radcliffe Camera, Oxford.

Noční procházka setmělými středověkými uličkami nechá často kolemjdoucímu nahlédnout do každodenního rytmu této časoprostorové anomálie. Na člověka všude dýchá poklidná atmosféra historických budov, kaplí, nekonečných parků, vodních kanálů, středověkých hradeb a romantických uliček osvětlených lucernami. Krátký pohled do prosklené budovy fakulty chemie odhalí desítky doktorandů tvrdě pracujících na komplikovaných experimentech, starobylé budovy nesčetných knihoven roztroušených po celém městě jsou stále plné studujících studentů, přitom hned vedle si náš náhodný kolemjdoucí nemůže nevšimnout celé aleje starobylých útulných hospůdek, které mají o zákazníky vždy postaráno. Ulice jsou neustále plné rozjařených studentů ve všemožných převlecích, římských róbách, pirátů či Teletubbies mířících na nesčetné večírky na Oxfordských “colleges” či volně přeloženo kolejích. Oxford si za celá staletí nastřádal velké množství tradic, nových i starých, které se zde pečlivě udržují. Každý rok na první Máj se po probdělé noci hodování a pití sejde celé město pod věží Magdalen College a v 6:00 ráno si poslechnou místní sbor, po čemž se celé středověké centrum promění v pohanský festival plný folkových muzikantů a tanečníků. Při té vší tvrdé práci ovšem studenti nezapomínají ani na blaho našeho drahého časoprostoru. Když Británie poprvé přestoupila na zimní čas, tak si Oxfordští fyzikové uvědomili, že to může mít velmi neblahý dopad na pochod času a kontinuitu vesmíru. Naštěstí zároveň přišli s elegantním řešením v podobě “Time Ceremony”, aneb Časová ceremonie na Merton College. Základem této komplikované procedury jsou studenti oblečení do plné akademické róby a portské víno. V této kombinaci se potom vydají do hlavního nádvoří v Merton Fellows Quad, kde potom mezi 2:00 a 2:00 ráno chodí v závěsu svých kolegů pozadu kolem dokola, občas s akrobatickou smyčkou v každém rohu nádvoří. Oxford je opravdu rozmanité místo.

Život v Oxfordu

V Oxfordu jsem strávila tři velmi krásné roky jako doktorandka na fakultě fyziky. Zabývala jsem se studiem stavové rovnice husté plasmy vodíku a deuteria s aplikaci na strukturu velkých plynných planet (Jupiter) a inerciální fuze pod vedením Dr. G. Gregoriho. Co se týče akademického života, talentovaných a tvrdě pracujících spolupracovníků a vynikajících příležitostí, je Oxford jedinečné místo. Ovšem, výzkum a akademie nejsou jedinou stránkou této nevídané “bubliny”. Život studenta v Oxfordu je provázán s celou řadou mimoškolních a kulturních aktivit. Univerzita a koleje zprostředkovávají pro své svěřence celou řadu sportovních aktivit a klubů. Nejpopulárnější sport v Oxfordu je jejich slavné veslování s pravidelnými turnaji mezi jednotlivými kolejemi a proti rivalům z Cambridge a dalším univerzitám v Británii. Mnoho studentů také hraje ragby, kriket, fotbal, ale populární je i lední hokej. Většina hráčů v Oxfordském hokejovém týmu jsou ovsem Kanaďané a Rusové. Populární jsou i bojové sporty nebo jóga. Studenti mají možnost využít nesčetných posiloven, bazénů a jiných sportovišť. Oxford má i velmi aktivní družstvo společenských a latinskoamerických tanců. Toto je kultura často pěstovaná v britských internátních školách, kde se klade velký důraz na všeobecný vývoj studenta včetně sportovních aktivit, hudby a umění, nejen na jejich akademicky výkon. Tato kultura pak dále pokračuje i na úrovni univerzitních studií a mladí i starší si často a rádi užívají výhod, které s sebou přináší.

Student u Radcliffe Camera (foto: Andrea Novotna).

Jak bylo zmíněno, Oxford je velmi kulturní místo plné koncertních hal, divadel, muzeí, všemožných festivalu a jiných kulturních aktivit. Díky slavné univerzitě a dlouhé kulturní tradici do Oxfordu pravidelně přijíždějí z celého světa slavní hudebníci všech možných žánrů. I když daleko převažuje klasická hudba, Oxford nabízí i obrovské množství moderních a populárních stylů a scén. Během tří let, které jsem v Oxfordu strávila jsme s přáteli shlédli nejen klasické koncerty a opery světoznámých virtuózů, sborů a orchestrů, ale i populární DJ'e, rockové a metalové kapely, raggae a jazzové hvězdy, folková představení nebo třeba i národní Bulharský sbor z Londýna. Samotné koleje pořádají pravidelné koncerty přístupné i pro veřejnost. Studenti a veřejnost mají přístup na nesčetné mše a koncerty slavných oxfordských sborů z Magdalen, New College, Christchurch, nebo Mertonu. Rozmanitost kulturní scény Oxfordu se dá jen těžce popsat v krátkém článku. Studenti mají i možnost se sami aktivně do hudební či divadelní scény zapojit. Nedávno slavila obrovský úspěch studentská produkce muzikálu West Side Story od Leonarda Berstaina v městském divadle, kde hrála i jedna slovenská studentka. Samotné koleje a univerzity organizují sbory a orchestry, ve kterých mohou účinkovat jejich studenti. V Oxfordu například působí i slavný Bachův sbor, kde po složitých talentových zkouškách mohou zpívat i amatéři. Univerzita a koleje také podporují škálu hudebních a uměleckých stipendií pro studenty. Například jedna doktorandka na katedře atmosférické fyziky je držitelkou plného stipendia pro operní zpěváky na Jesus College.

Koncert v kapli Merton College.

Díky své rozmanitosti Oxford ve svých studentech pěstuje všestranné osobnosti s mnoha talenty a tím i rozšiřuje a dále vyvíjí jejich intelektuální a osobní potenciál. Kvalita života studenta v Oxfordu je opravdu vysoká. Já sama jsem si tato léta užila nejen profesionálně ale pravidelně jsem využívala všemožných příležitostí, které Oxford nabízel. S několika přáteli jsme dokonce založili Česko-Slovenskou společnost (Oxford Czech and Slovak Society) pod záštitou univerzity, přes kterou jsme organizovali velké množství aktivit nejen pro Čechy a Slováky v Oxfordu včetně sportovních turnajů, přednášek slavných osobností a pravidelných večeří včetně každoroční večeře na památku sametové revoluce, které se pravidelně zúčastňovali velvyslanci obou zemí v Londýně. Naše společenské akce se často sdružovaly kolem Slovenské restaurace a koktejlového baru Moya v Oxfordu. Podobných spolků je v Oxfordu nespočet a nabízejí studentům a ostatním členům univerzity možnost potkat velké množství zajímavých lidí a zapojit se do všemožných aktivit, ať se jedná o kulturu, horolezectví, ochutnávání vína nebo zájem o středověkou jazykovědu.

All Souls College, Oxford.

Oxford je nejstarší univerzitou anglosaského světa a s tím také přichází několik ojedinělých struktur a zvyklostí. Studentský život se v Oxfordu soustředí kolem tzv. “colleges”, tyto byli v tomto článku již zmíněny a volně přeloženy jako “koleje”. S tradičními českými kolejemi mají ovšem málo společného, snad kromě toho, že zde bydlí studenti. Každý student na Oxfordu je asociován s jednou ze 40 kolejí, ať zde bydlí nebo ne. Každá kolej se liší velikostí, skladbou studentů, stářím, architekturou, kulturou a posláním. Již od středověkých počátků se koleje vyvíjely současně se samotnou univerzitou jako její neoddělitelná součást a místo, kde se po vzoru klášterů a opatství sdružovali učenci a jejich studenti, žili, jedli a studovali společně pod jednou střechou. Také po vzoru středověkých opatství se každá kolej skládá z jednoho či několika nádvoří neboli “quad”, kaple, jídelny (“hall”) a ubytoven. Některé moderní koleje zastávají méně tradičních struktur nebo architektury. Mladší studenti bakalářského a někdy i magisterského studia také mívají semináře a tzv. “tutorialy” (hodiny ve kterých jeden učitel vede malé skupinky 1 až 4 studentů). Některé koleje se specializují spíše ve vzdělávání mladších (undergraduate) studentů, jiné zase přijímají jen studenty magisterského a doktorského studia, ale většina je namíchaná. Historicky byly koleje rozdělené na mužské a ženské, ale poslední ženská kolej St. Hilda's přijala první studenty silnějšího pohlaví v roce 2008. Existují i koleje, které se specializují na určitý typ studentů, například Blackfriars přijímají jen studenty teologie, nebo Harris Manchester College přijímá studenty starší 21 let a byla historicky jednou z kolejí, které jako první přijímaly studenty menšin nebo náboženství, kteří by normálně neměli právo na vzdělání v Oxfordu. Některé mají překrásné parky nebo sportoviště, jiné mají přístavy a loděnice na Oxfordských řekách a kanálech. Magdalen College mají dokonce i jeleni oboru. Christchurch se pyšní historickou katedrálou. Díky těmto rozdílům má každá kolej jedinečnou kulturu a charakter. Koleje, ač součástí univerzity, jsou samostatné od fakult, které soustřeďují jednotlivé předměty a docházejí zde studenti i akademici z mnoha různých kolejí. Tento systém je mnohdy pro čerstvé návštěvníky matoucí a velmi ojedinělý a v Británii ho sdílí jen několik historických univerzit včetně Cambdrige, St. Andrews nebo Durhamu.

Formal Hall, Merton College, Oxford.

Jednou z nejpříjemnějších zpestření každého dne jsou tzv. “formal hall” večeře. Jedná se o slavnostní večeře podobné těm vyobrazeným ve filmech Harry Potter (chybí tam jen létající košťata). Studenti se při těchto večeřích oblečou do plné akademické róby, večeře se většinou pořádá v historických jídelnách kolejí při světle svíček nebo historických lampiček. Než se usedne ke stolu jeden ze studentů přednese modlitbu v latině, někdy dokonce zazpívá i malý sbor. Jídlo bývá většinou vynikající a atmosféra nepopsatelná. Mnohé ze starších kolejí tyto večeře pořádají každý večer, ale prakticky každá kolej v Oxfordu dává svým studentům aspoň jednou za čas příležitost se takové akce zúčastnit. Dalším z velmi populárních letních aktivit studentů v Oxfordu je ježdění na lodičkách v Benátském stupu aneb “punting”. Každá kolej má k dispozici vlastni lodě, které si mohou jejich studenti vypůjčit. Podobné výlety se většinou dělají ve skupinkách s posílením slavného britského vermutu Pimms a limonádou a ovocem. Každá kolej také vyhradí jeden ze svých drahocenných trávníků ke hře kroketu, která je po celém Oxfordu velmi aktivně praktikovaná. Populární jsou i nesčetné plesy a “garden parties”.

Punting, Oxford (foto: Andrea Novotna).

Výzkum a studium v Oxfordu

Na úrovni doktorského studia se ve Velké Británii již nechodí na zkoušky a studenti docházejí jen první rok na velmi omezené množství přednášek, které s sebou občas přinášejí i domácí práce. Doktorát je tedy všeobecně koncipován především jako výzkum a předpokládá se, že základní učivo bylo zvládnuto na úrovni magisterského studia. Tak to platí i v Oxfordu. Všeobecně se dá říci, že doktorand má být velmi samostatný. Každý student ovšem má svého vedoucího studia, který většinou udává především všeobecný směr výzkumu a zajišťuje pro studenta projekty, na kterých pak student pracuje. Ve vědeckých oborech se většinou nepředpokládá, že by student měl vypracovat vlastni návrh výzkumu. Jak moc se vedoucí studie neboli “supervisor” zapojuje do práce a vedeni studenta bývá individuální. I když při přihlášce na doktorát z fyziky student musí vypracovat tzv. “research proposal” na jednu stranu A4, jedná se spíše o všeobecný zájem v určitých oborech výzkumu, vetšinou založených na projektech výzkumné skupiny, kam se student hlásí.

Co ohromí každého mladého studenta, který je čerstvě ve výzkumu, jsou slavné osobnosti a kapacity, které toto místo přitahuje. Je neuvěřitelnou ctí pracovat hned vedle držitelů Nobelových cen, nebo slavných vědců, kteří pravidelně publikují v magazínech jako Science, Nature nebo Cell. Aktivní student má takto jedinečnou příležitost se učit přímo od legend. Jak Sir Isaac Newton sám řekl “stojíme na ramenech gigantu” a neexistuje místo kde je toto patrnější než v Oxfordu, 800 let akademického výzkumu a geniality za sebou zanechalo hluboké stopy. Vědci spojeni s Oxfordskou univerzitou dohromady nasbírali více než 40 Nobelových cen a tři Fieldovy medaile. Mezi lidi, co prošli Oxfordem se řadí mnoho slavných vědců, spisovatelů, světových politiků, herců, atd. Působily zde jména jako Erwin Schrödinger, slavný pro svou lásku k domácím kočkám, Henry Moseley, který měl svou slavnou laboratoř přímo na půdě Trinity College, kde se dnes nachází knihovna, ve které můžete najít první originální výtisky Medvídka Pooh od A. A. Milne nebo Systema Cosmicum od G. Galileiho, objevitelka pulsaru Jocelyn Bell Burnell, Albert Einstein, Norman Ramsey, Denys Wilkinson, Stephen Hawking, nebo Roger Penrose.

Medvidek Pooh (A.A. Milne) a Systema Cosmicum (Galileo Galilei), Trinity College Library, Oxford.

V dnešní době se fyzikální výzkum v Oxfordu specializuje na astrofyziku, jadernou a částicovou fyziku, atomovou a laserovou fyziku, výzkum plasmy, kondensované hmoty, polovodičových materiálů, biofyziky a atmosférické fyziky, která často spolupracuje s institutem výzkumu klimatických změn, který má největší tradici ve Velké Británii a v posledních letech pomohl vytvořit bázi pro vznik nových soukromých společností v Oxfordské lokalitě, které se zabývají poradenstvím a vývojem technologii s návazností na životní prostředí a udržitelný rozvoj. V neposlední řadě je zde také teoretická fyzika, která je také sdružena s výpočetní technikou a vývojem počítačových modelů. Největší je pravděpodobně částicová fyzika, která má velmi silnou vazbu s CERNem. Všichni studenti, kteří se zabývají výzkumem částicové fyziky, tráví celý druhý rok doktorátu přímo na Large Hardron Collideru. Astrofyzikové v Oxfordu mají přístup a pravidelně vedou pozorování na největších teleskopech a radioteleskopech na světě, např. W. M. Keck Observatory na Hawaii, Hubble Space Telescope, nebo Very Large Array v Novem Mexiku, USA. Přímo v Oxfordu můžeme najít mnoho menších univerzitních laboratoří. Za zmínku stojí Nicholas Kurti Magnetic Field Laboratory, kde se zabývají výzkumem pulzních magnetických polí a supravodičů. Oxford je také jednou z páteřních univerzit Laserového konzorcia Velké Británie. Přímo na půdě Oxfordských kateder probíhá celá řada experimentů, které používají výkonné femtosekundové lasery na celou řadu aplikací včetně urychlování elektronu na GeV úrovni, vývoj nových rentgenových zdrojů, nebo atomové fyziky a kvantových počítačů.

Přímo v sousedství Oxfordu, necelých 40 minut jízdy, se nachází Rutherford Appleton Laboratory (RAL), jedna z největších národních laboratoří ve Velké Británii. Zde sídlí Central Laser Facility, která vede jedny z nejvýkonnějších laserových systémů v Evropě (Vulcan, Gemini), pulsního neutronového a muonového zdroje ISIS, Britského centra pro kosmický výzkum, nejnovější evropský synchrotron Diamond, Harwell Atomic Center a mnoho dalších. Poblíž je Culham Culham Science Center, které je domovem evropského tokamaku JET. Díky své blízkosti k Oxfordu, mají tyto laboratoře velmi silné propojeni s výzkumem prováděným přímo na univerzitě. Toto představuje unikátní možnosti pro výuku studentů a pravidelný přístup k nejmodernějším laboratořím v Evropě.

Katerina Falk na experimentu, Gemini laser, RAL.

Já jsem na Oxfordu začala výzkum v roce 2008, kdy Dr. Gianluca Gregori zakládal svou skupinu ve spolupráci s Prof. Justinem Warkem. Jejich výzkum se tehdy specializoval na výzkum husté plasmy a silně korelovaných systémů. Naše práce se specializovala na studium stavové rovnice vodíku a deuteria v extrémních teplotách a tlacích (“warm dense matter”) v podmínkách nitra Jupitera a jako transitní stav při implozi deuteriových a tritiových kapsulí v inerciální fúzi. Většina těchto experimentů byla provedena na Omega laseru v Laboratory of Laser Energetics na universitě v Rochestru, New York [1]. Při těchto experimentech bylo kryogenické deuterium stlačeno a zahráno do extremních podmínek pomoci šokové vlny vyvolané laserovou ablací. Termodynamické podmínky takto připraveného materiálu byly pak studovány pomoci Rentgenového rozptylu. Hustota a tlak byly měřeny VISARem (Velocity Interferometer System for Any Reflector) [2]. Ve spolupráci s Prof. Andrewem Jephcoatem jsme také provedli podobná měření vodíku a deuteria stlačených staticky pomoci diamantových anvilů [3]. Ale mnoho dalších experimentů jsme organizovali i na jiných světových a místních laboratořích jako Gekko laser (univerzita v Osace, Japonsko), Titan laser (LLNL, Kalifornie), LULI (Francie), lasery Vulcan a Gemini, nebo Diamond synchrotron (RAL, Anglie) [4, 5].

Z mého pohledu mají doktorandi v Oxfordu dokonalý život. Ve valné většině případů, především studenti ze zemí EU, mají plné granty, které jim platí školné a k tomu poměrně slušný plat, ze kterého se dá pohodlně vyžít bez nutnosti dalšího přivýdělku. Navíc mají přes univerzitu a koleje mnoho příležitostí včetně dodatečných grantů na výzkum a cestování, které student může použít třeba na zaplacení cesty na mezinárodní konferenci nebo experiment či expedici. Mají možnosti na všemožné slevy a koleje většinou zajišťují svým studentům levnější bydlení a stravování. Kulturní a sportovní akce jsou většinou zadarmo nebo za snížený poplatek. Univerzita se určitě o své svěřence stará velmi dobře. Bohužel v posledním roce britská vláda snížila podporu doktorandů ze zemí EU na britských univerzitách. Školné je sice stále plně hrazeno, snížil se ale počet grantů uhrazujících plat a životní náklady pro studenty. Naštěstí se dají sehnat granty přímo od kolejí, jiných projektů, mezinárodních grantů a z EU. Dnes dokonce existuje i několik nadací v České republice a na Slovensku, které dávají stipendia našim studentům na podporu studia v zahraničí, především ve Velké Británii a USA.

Diamond Synchrotron, RAL. (source: official website)

I když to na Oxfordu není nutností a v některých případech se to i nedoporučuje, mají doktorandi hodně příležitostí k výuce. Mohou například učit ve výukových laboratořích jako tzv. “lab demonstrators”, vést praktická cvičení příkladů nebo programování. Sama jsem přes dva roky vyučovala studenty druhých a třetích ročníků v laboratorních praktikách optiky, elektromagnetizmu a atomové fyziky a musím říct, že to byla úžasná zkušenost. Není to jen dobrá praxe pro budoucí výuku na univerzitě, ale především mě bavila interakce se studenty. Na Oxfordu a všeobecně v Británii je komunikace se studenty daleko osobnější a častější. Studenti zde mají daleko přímější výuku než v třeba v České republice a vyučujícím to dává unikátní příležitost se seznámit se studenty pořádně a především si v přímé komunikaci se svými svěřenci ověří vlastní znalosti a schopnost je dále předat dalším generacím. Doktorandi mohou také vést semináře nebo tutoriály na kolejích, které ovšem vyžadují hodně přípravy a času. Tyto s sebou ovšem nesou další výhody, například pozice tutora na některé z koleji dává právo doktorandovi sdílet tzv. “high table”, stůl u kterého při slavnostních večeřích jedí profesoři, a členství “senior common room”. Výuka bývá také velmi dobře placena.

Občas mi lide říkají, že Oxford je takový akademický “lunapark” a musím uznat že do určité míry mají pravdu, v každém případě se každý nový student v této úžasné instituci musí připravit na opravdu pořádně divokou a pravděpodobně tu nejzábavnější jízdu života! Oxford je opravdu rozmanité místo s mnoha lákadly, příležitostmi, ale i povinnostmi, které se v žádném běžném místě nedají skloubit do normálního dne s pouhými 24 hodinami, ovšem v naší unikátní časoprostorové “bublině” se stává nemožné normálním.

Sheldonian Theatre, Oxford. 

Praktické informace na závěr

Studium v Oxfordu není věc nemožná. Formát přihlášek, financování studia a požadavky bývají ovšem jiné než v České republice nebo Slovensku a tedy vyžadují zvláštní přípravu. Na úrovni bakalářského studia (“undergraduate”), tedy přihlášky přímo po maturitě se studenti hlásí přes centralizovaný systém UCAS (www.ucas.ac.uk). K přihlášce je potřeba i osobní dopis či esej, tzv. “personal statement” a známky ze základní školy (ekvivalent britských “GCSE”) a maturitní známky (ekvivalent “A-levels”). Přihláška se podává rok předem, nejlépe před Vánoci. Pozor, přihlášky na Oxford a Cambridge mají uzávěrku už v říjnu! V tu dobu maturanti ještě nemají závěrečné známky, tak místo toho podávají na přihlášku tzv. předpokládané známky od učitelů (“predicted grades”). Každá přihláška taky potřebuje písemné doporučení v angličtině od jednoho z učitelů. Britské školy kladou velký důraz na mimoškolní aktivity, soutěže, sporty a zájmy, nejen na školní vysvědčení a maturitní výsledky. Studenti ze zemí EU mají nárok na bezúročnou půjčku od britské vlády na úhradu školného.

Akademicka roba studentu, Oxford (foto: Andrea Novotna).

Na magisterské a doktorské úrovni, tzv. “graduate” nebo “postgraduate” se podávají přihlášky přímo na univerzitu, zde neexistuje centrální systém. Navíc se většinou vyplatí, především v případě doktorského studia, se nejdříve přímo spojit nebo dokonce navštívit budoucího vedoucího studia nebo výzkumu. Bývá i dobrý nápad se seznámit se studenty a postdocy, kteří ve skupině již pracují. V dnešní době je poměrně velká konkurence a menší množství grantů, proto se hodí mít již při studiích nějaké zkušenosti ve výzkumu, letní stáže v laboratořích (např. UROP, IAESTE, atd.), či stálou spolupráci s profesionálními výzkumníky/skupinami. Granty jsou často součástí nabídky, ovsem občas přijmou studenty bez zaručených financí, v těchto případech často skupina pomůže s hledáním grantu přes univerzitu, kolej nebo z jiných zdrojů. Občas si studenti musejí zajistit finance sami.

Ohledně finanční podpory studia, tak se za poslední tři roky objevila celá řada stipendií pro české a slovenské studenty v Británii i jinde v zahraničí na obou úrovních “undergraduate” i “postgraduate”. Tyto jsou hodně kompetitivní a dostávají je studenti na základě meritu. Tady je pár příkladů: Nadace Zdeňka Bakaly, The Kellner Family Foundation, Nadační fond Martiny a Tomáše Krskových, Open Society Fund Praha, SPP (Hlavička), Nadácie Tatra Banky. Přímo v Oxfordu mají naši studenti nárok na The Weidenfeld Scholarships and Leadership Programme a také částečné dotace přes Scatcherd Scholarships. Koleje a jiné organizace pak často nabízejí mnoho dalších stipendií, které povětšinou záleží na příjmu rodiny, národnosti, předmětu, místu studia, atd. [6].

Kateřina Falk

Reference:

[1] S. P. Regan et al. 2010 J. Phys.: Conf. Ser. 244 042017.

[2] K. Falk et al., HEDP 8 (1), 76-80 (2012).

[3] K. Falk et al. 2010 J. Phys.: Conf. Ser. 244 042014.

[4] H. Chen et al., HEDP 7 (4), 225-229 (2011).

[5] C. Zulick et al., Canadian Journal of Physics 89, 647-651, (2011).

[6] K. Falk, Studenta.cz, červen 2012: Studium ve Velké Británii: Jak od začátku na to?

Clánek byl původně napsán pro Československý časopis pro fyziku, ktery vydává Akademie Věd v Praze. Verze článku byla zveřejněna i na serveru iHNED.